 |
|
|
|
|
|
 |
| |
Oslava květnin a červnin
24.5.2000
Ve středu proběhlo souborné slavení narozenin všech lidí
z května a června (nakonec jsme slavili narozeniny snad všech...), protože
stejně by na různá alotria nebylo během zkouškového čas, tak proč to
nevzít z jedné vody načisto. Padlo rozhodnutí, že oslavy proběhnou na zahrádce
Spolku a ani otázka Horsta, zda není spolek zrušený, mne nevyvedl z míry a
rezolutní "Bude to ve Spolku" nenechalo nikoho na pochybách, že vím
o čem mluvím. Bohužel. V 17.00 jsem byl vyléčen se své suverenity a
nastoupila varianta "B" - tradiční "Pod platany".
...
Hodovalo se,
pilo se a veselilo. Ostatně jak už to tak bývá.
Horst s Kitekatem měli domluveno, že (už nevím kvůli čemu - možné je, že
i jen tak, z hecu) exnou třetí pivo a rovněž
tak učinili. Horst však - zdá
se - přecenil své síly a mám takový dojem, že toho celý zbytek večera
litoval. Během této části večera jsme pořídili i největší část
fotek, za které díky panu Severovi (kterému bych tímto chtěl velice poděkovat
za půjčení digitálního foťáku Olympus Camedia). Máte se ale na co těšit, protože 118 (!) snímků -
tomu říkám nejlépe zdokumentovaná akce. Vrcholem samotných oslav bylo překvapení
dua opaváků, kdy doslova šokovali osazenstvo VLASTNORUČNĚ UPEČENÝM
DORTEM, který dělali oni sami. I svíčky si přivezly (Sundej je potom musel
posbírat a dovézt zpátky domů) a šlehačku. Šlehačky si následně užil
Major dosyta, kdy Kitekat plnil jeho chřtán do aleluja a nevynechal ani jeho
oděv, ani jeho pivo. Major byl velice shovívavý a nechal Kíťu žít... Podpásovkou
pro naše žaludky (pro některé to byla již rána z milosti) byla pravá národohospodářská
slivovice, kterou přinesl Houny
a které i přes medvědí službu, kterou vykonala, nikdo nemohl upřít
nesporné kvality. Severka pořád chtěla nějakou "rodinnou fotku" s
Hounym, ale pořád jí na ní něco vadilo.Ani
nevím co...Tou dobou jsem měli tu čest i s Jančou
Třuslovou a Fidem.
...
Nevím ani v kolik hodin přišel Marek s geniálním nápadem,
ať se přesuneme do klubu E99, který dosud zůstal národohospodářům utajen
(z něj fotka nejsou, protože se foťák zrovna dobíjel doma). Myslím si, že i pro klub to byl malý křest ohněm, když se dovnitř
nahrnula tlupa nevybouřených studentů a spustí armageddon na parketu. Taneční
kreace dostávaly ty pravé grády a trička přítomných (ke škodě
pouze všech mužů) letěly do kouta a naše zpocená těla ukázala světu želvy
a lesklost potních žláz (fuj, to je ale naturalistické...). Rázem jsme měli
parket jen pro sebe (nebo jsme ho měli už od počátku ?) a podezřele ubylo
žen. Myslím, že právě tato část večera má na svědomí mou neschopnost
pohybu následující den. Hobla oslavencům - tem zlozvyk momentálních
neslavenců - se odehrál o mou zadnici, ale chtěl bych poznat toho diletanta,
který mne nasměroval hlavou ke zdi a každý "šťouch" měl na svědomí
mé následné potíže během zkouškového, kdy jsem nebyl sto udržet myšlenku...Nicméně na kolenou jsem měl modřiny, což v řeči
mého těla znamená, že jsem se výtečně bavil. Alespoň jsem potom strčili
(a neříkejte, že je to chudáček - sígr je to a basta !) Sundeje do
pneumatiky od traktoru a pustili ho mezi sedící lidi v sále. Naštěstí se
brzy zarazil o majitele klubu, který slovy "ty malej spratku ať už to vrátíš
na místo a ať už jsi i s maminkou pryč z baru !" utl Sundejovi jeho
"Jízdu". Nicméně jsem se kochali jeho nemohoucnosti při zápolení
s pneumatikou, kterou se snažil dostat zpět na místo. Iveta si u baru dala nějaký
koktejl (griotka, kiwi juice a ananas...), čímž nás přilákala k baru. Naše
zaujetí trvalo však jen do doby, kdy jsem zjistili, že hned vedle je fotbálek
a zkrátím to - 1:2 pro Hounyho s Máňou. Já s Marem jsem hráli příliš
akademický fotbal, čímž jsme nemohli konkurovat olomoucké hrubé síle. To
už byl ale zase čas pro změnu. Znovu jsme ocenili zkušenost a vkus Mareho,
kdy Divadelní klub byl v tu chvíli tou nejlepší volbou. Už
notně vyprázdněný
klub byl tím pravým rejdištěm pro
roztančené, ale už přeci jen trochu
unavené, národohospodáře. Ovšem tou pravou třešničkou na dortu bylo zjištění,
že Marek je klavírním virtuózem. Rázem jsem
obklopili klavír a halekali a
halekali a halekali. A kdyby se i tam nezavíralo, tak bychom asi halekali
dosud. Regtime, Buty, Let čmeláka a vůbec prostě pohodové songy byly velice
svěžím dobitím našich už lehce laxních baterek. Při odchodu ještě
Houny zjistil, že ten zámek na mrazáku není vůbec tak pevný a rozdal nám
nanuky a vzal ještě 2 kg hranolků a bramborové placičky pro strýčka příhodu,
při čem mu "stínili"
vždy ochotný Sundej a vždyhladový
Major..
Velice praktický čin. Ocenili jsme ho s Majorem a Hounym v 5.00 ráno, kdy jse
si je udělali ve friťáku...
...
Poslední etapou oslav bylo už jen pro velmi otrlé pařmeny
a lidi s plechovým hrdlem (to neplatilo na Tebe,
Hanči - ty máš v hrdle
zlato...). De facto jsem neměli jinou možnost (ve 3.00 ráno nebývá zvykem mít
otevřeno v lepších podnicích...) než staré dobré pajzlovní "Dílo".
Tisíckrát proklínané a tisíc a jednou navštívené. Měli jsem tentokráte
štěstí a byly jsme tam až na jednoho cikánského barona se svou squaw
a
jednu dvojici lehce asociálních truchlivců, celkem sami. Hned ze začátku
jsem se dostal do křížku s gorilou od toho barona, protože jsem si chtěl
vyfotit (nenápadně - ale zkuste to po 8 pivech...) pravého cikánského
barona a použil jsem neprozíravě blesku. Gorila po mne vyjela se slovy "Éee,
dygona co robiš; de sem ten film (o digitalni Flash kartě nemělo asi cenu
moc diskutovat...). Koho fotiš ty *** !". Měl jsem ale štěstí, protože
se hned postavil Kitkat, Marek a Major (celková výška něco k 8 metrům...) a uklidňovali
situaci. Naštěstí jsem nebyl takový frajer, abych ho pozval na štamprli na
usmířenou. A Sundej už lehce nemoh mluvit, takže jeho sípání nikdo nemohl
považovat za výzvu k boji se slavných judistou Nikitou-Sundejem-Do-Jo. Naštěstí.
Ráno připlulo nějak rychle a ranní rozbřesk jsem už zachytili až u mne
doma, kde Iveta už spala, a kde jsem poskytl azyl Hounymu a Majorovi. Těm se
ale do postele nějak nechtělo a tak jsem si teda udělali ty hranolky a podívali
se na Armaggedon. No a tak nějak končila velice úspěšná akce, která díky
své lehce neorganizované podobě vyplynula v klenot a připomněla nám
slovutné tahy večerní Ostravou "zamlada".
...
Kosťa
|
