 |
|
|
|
|
|
 |
| |
Sosnová 1997
23.-26.9.1997
kde Peťa Hubálek vymyslel vtipnou přezdívku
pro nás, co děláme zkoušky na třikrát. SIRUP (zkratka od jsi-rup, resp.
jsi rupl)
23.
9. 1997
Po zápisu do II. ročníku jsme s kluky jeli k nám na chatu (22. 9.)
a po opečení klobásek jsme šli spát. Ránu (už 23. 9.) v 6 00
jsme vstávali, abychom v 8 00 byli už ve Svinově. Tam jsme se
všichni sešli a courákem jsme jeli do Opavy – Východu. Lucka nám vyprávěla
veselé historky z Karlštejna, kde celé září prováděla. A to ve 3!
Jazycích. Však ona určitě ty nejveselejší historky napíše sama. Obtěžkání
taškami a krosnami jsme obloukem došli na ÚAN a z desátého nástupiště,
kde jsme si pouštěli vrtulky, jsme odjeli do Sosnové. Všechny spoje šli krásně
ráz na ráz, za což si přiděluji jeden světlý puntík.
Vystoupili jsme u JEDNOTY, která je zároveň i POHOSTINSTVÍM a po pár
krocích jsme vstoupili přesně do takové chalupy, která je namalována u
Akce Sosna. Dýchlo na nás století v pravdě šestnácté. Ale stačilo
vyvětrat, zapnout pojistky a nakoupit potraviny a už to vypadalo přívětivěji.
Hladoví jsme na propan-butanu udělali kolínka (nebo Kolínka?) a vrtulky
(inovace místo špagett…) se salzou. Hlad byl nejlepší kuchař…
*
Přibližně z této doby pochází taky kombinovaná akce mužské
kliky – „4 na gauči“ (pátý dělal kukačku) **
a pes
Holky se separovaly
při jídle
ven, a proto jsme se dobře bavili.
*
musím podotknout, že my, holky, jsme se taky výborně bavily.
Asi jim vadilo, že
při jídle kýpeme kolem sebe, říkáme, pijem pivo (tajně…) (čaj, to víte,
že jo…) a bavíme se o nechutnostech… Stejně na nás poslali špiónku
Arnoštku, kterou ale náš defensivně ofensivní systém H.O.U.S.E.N.K.A. zneškodnil.
Nádobí umýval Raďa (Radim) ve studené vodě a „…Nehtíčkem vše seškrabával…!.
Levá ruka mu přimrzla ke kovovému kastrolu, ale briskní zásah kudlou ho
zbavil tohoto bříměte…
*
Tohle není docela pravda. Nechty mám ostríhané, takže by nebylo
ani čím seškrábávat. Voda byla studená, ale nic nepřimrzalo. A po pěti
minutách od ukončení činnosti mé ruce dostaly již zdravou fialovou barvu.
Chvíli jsme relaxovali a na přání našich pivních (u chlapců) a (u děvčat)
„nadbytků“ jsme vyrazili na procházku po okolí. Šli jsme kolem jednoho
baráku, který měl celý pro sebe jediný pes. Byl to pěkně ostrý dobrman a
měl 5 + 1. Přes pole a luka jsme (po odštěpení feministické frakce u remízku)
vychodili oběd. Při cestě zpět jsme špionážními akcemi nabourali „dámskou
kliku“ a dokázali jsme si, že ještě něco málo z pravěkých reflexů
v nás zbylo. Pravda, ten zbytek se projevil v popálených rukách od
kopřiv a plné triko slámy, ale docela to šlo. Při cestě zpět kluci
opanovali luxusní posed se sedačkami z Karosy. Raďa, Housenka a já jsme
si museli odskočit na jedno, protože nám z toho vyschlo v krku. To
jsme ale ještě nevěděli, že si pro nás přijde Lucka a bude po nás chtít,
ať jdeme nasekat dříví.
*
nasekání dříví byla jediná postačující podmínka, abychom mohli
op=kat párky. Stejně na ně měli největší chuť kluci, tak co by si to dříví
nenaštípali sami.
**
To je teda pěkná kamufláž. Nebýt nás, tak holky nejspíš umřou hlady.
***
(Já jsem měl rohlíky se sýrem – což je večeře typu vegetarián)
Pojistila si to tím,
že paní hospodské řekla, ať už nám nenalévá… A tak jsme si opekli špekáčky…
A zajedli je švestkami… A Šárka se… A ráno se všichni taky se… A jak
oheň dohasínal, tak jsme pomalu šli do svých cimer. Každému podle zásluh.
Kosťa do kuchyně, kluci do zimy
*
Ne všichni, ti chytřejší spali pěkně v teple.
(ráno se probudili
u holek v teple)
*
To bylo od holek velice pěkné gesto. Bohužel jediné. Mou idylku zhatila
zrada ve vlastním táboře, když Ráďa H. mi fíkaně zcizil červený polštářek
a nahradil ho jakýmsi kapesníkem – zatímco jsem spal!!! Naštěstí jsem se
v inkriminovanou dobu probudil a mohl mu tudíž ručně pomoci ze spárů
šikmé plochy. Samozřejmě že kecám. Po ústní domluvě jsem se spokojil se
slibem, že už to nikdy neudělá, a spal dál – na kapesníku.
a o dalším dění
nic nevím, protože jsem usnul…
Ahoj lidi! Je 24 35
(teda 00 35) a já jsem pověřena něco zapsat. Začnu od začátku.
Asi jeden celý týden v září jsem vysedávala na nádvoří hradu Karlštejna
a vyhlížela zbytek „jádra“. Když se tedy nedostavili, volala jsem
Rostislavovi, co se děje, ale on byl pořád v luftě, takže jsem se nice
nedozvěděla. Pak jsem dostala pohled, že Rosťa zorganizoval místo prohlídky
hradu expedici na naší chalupu. Okamžitě jsem žhavila dráty a upozornila
Kosťu, ať si každý vezme spacák, že je tady hrozná zima. Přesto asi třetina
výpravy dorazila na Svinov bez tohoto důležitého vybavení. Takže Rosťa
obdržel těžké mínus v celkovém hodnocení. A navíc v mém
trezoru (soukromém) utrpěla vážnou ztrátu jeho spolehlivost. Ale na druhé
straně – plus za to, že jsme vůbec tu. A navíce se teď zrovna (00 45)
se mnou dělí o Péťův elixír.
*
Péťovu elixíru jsme na gymnáziu říkali „medvědí past“.
Vodka, čaj, sirup, cukr, pivo…
Dnes ráno jsme měli
v plánu vyrazit na břidličný lom (místně nazván „ŠIFRY“), ale
mrholilo, takže jsme to zamítli a místo toho vyrazili po dvanácté do Kukačky
na oběd. Místo dvou kilometrů (přiznávám, že to byl můj odhad) se
nakonec cesta ukázala být dlouhá 3900 metrů. Takto přesně to změřil můj
tatínek, kterého jsem zaregistrovala v Kukačce. Zbytek výpravy se
divil, co za cizího muže si to přisedává k našemu stolu. Zpět se něžná
část vezla autem a mužské části pak byly mým otcem přiděleny úkoly.
Statečně se pustili do řezání dřeva na večerní ohýnek. Z něho málem
sešlo, protože se pak (po práci) zapomněli v hospůdce
*
teprve příchodem gruppenführera
se to konečně hýblo…
**
slovo „zapomněli“ se dá bez nadsázky
zařadit do holčičího slangu, neboť po namáhavé, úmorné, zničující,vysilující,
nezáviděníhodné práci jsme na to jedno malé pivečko měli přece nárok.
a k slavnostnímu
podpálení fatry (resp. vatry) došlo
až ve 22 30. Musím se pomasírovat, protože se mi podařilo zapálit
nevyluštěné křížovky, i když Tomáš se o to snažil dlouhou dobu předtím
a vyškrtal celou krabičku zápalek. A ještě musím napsat, že Tomáš už
asi 3 hodiny škytá a doprovází to veselými a hlasitými zvuky, takže tu
baví celou společnost.
24.
9. 1997
Ráno jsme si přispali, protože venku nebylo příliš hezky. Poprchávalo a
my kecali v krcálku v kuchyni. Pár výstřelů do tmy Péti Hubálka,
že fakt jenom poprchává, a že bychom měli vyjít… Sedl ohnivých pohledů
nesnesl ani Hnátnický rodák… Před poledním jsme vyrazili směrem na Kukačku,
což je hospoda u Horního Benešova. Lucka se duchovala (Lucka trvá na opravě
DUŠOVALA), že to je pouze 2 km.
*
to se zase musím Lucky zastat před Kosťou. Kukačka byla vzdálená skutečně
2 kilometry, ale minimálně na třetí!
Být tu Kolek, tak
po 1900 metrech by ji veřejně lynchoval, ale ten měl přijet až k večíru.
V Kukačce- jak už bylo výše zmíněno – proběhlo vše hladce. Kluci
cestou zpět bojovkou (někdo pokácel topografické značky…) prozkoumali dva
bunkry prvorepublikové výstavby a po deseti kilometrech dorazili kolem pramene
sv. Anny k chalupě. Zrovna včas, aby odnavigovali Kolkovi a Toma Kaplana
do chalupy. Tom – jak by řekla Šárka – ŠIKULKA – udělal poslední
informatiku a přijel si užívat života.
*
Nutná zmínka o palačinkách, které nám holky připravily a které byly opravdu fajn. Rovněž kakaová
buchta od Šárky byla vynikající… (A nebo to byla bábovka?…)
Vybalili a šli
jsme na autobus doprovodit Klimešku. Já sice neměl moc času na loučení
(upravoval jsme stoly v hospodě pro 10 lidí…), ale důstojně odjela. Následoval
exodus do hospody a konečně se začalo tvrdě makat na RECORDECH. Holky nás
opustily (TVRDÉ Y!) hned po Kolkových, kteří byli zmožení cestou. Proto se
mohla náležitě rozvinout politická diskuse, která byla stejně
kontraproduktivní jako mnoho ji podobných v minulosti. Zase to krachlo na
nezaměstnaných a důchodcích… V noci jsme si rozdělali oheň a opekti
chléb, Housenka dostal těmi pivy řádně zabrat
*
náhodou jsem byl úplně v pohodě, akorát jsem řešil dilema, na
kterou stranu lávky se v případě krajní nutnosti vyblít. Vyřešil to
jednoznačně Péťa Hubálek slovy: „Já bych to nehnal přes filtr“.
(srozumitelné jen pro zasvěcené).
a Ráďa na tom
nebyl o moc lépe. Jenom Kaplan – ten zednický savec –
* Není savec jako savec!
si na ráno u Lucky
obědnal vyprošťováka…
*
Nepřinesla mi ho! Zlobím se! (25. 9. 1997). P.S. nevím proč? Asi chtěla,
abych bych opět střízlivý! To jsem stále (i teď)!
**
Musím se ohradit. Tomáš mě ještě zvečera požádal, abych ho
nenosila. Takže jsem vyhověla jeho přání a pivo nedonesla (Tomáš má těžké
mínus za osočování)
Musím poznamenat, že jsme najeli už na systém výpomoci a rozřezali a
rozštípali Kolpakům většinu dříví. Nic nepotěší tak, jako pocit užitečnosti
a potřebnosti (i když o tom holky budou určitě polemizovat…).
*
Za tuto výpomoc patří všem klukům velký dík. Asi vás budu zvát na
chalupu častěji.
**
Posekali jsme dřevo, posbírali popadaná jablka a byla spokojenost. „Jak
je klid, tak je pokoj“ – (viz film „Kalamita“ od Věry Chytilové –
dialog mezi řezníkem a nejmenovanou paní, která si přála něco na dietu.)
25
. 9. 1997 Ráno jsme se chystali vyrazit do lomu, ale ani už
nevím čím to, že jsme nakonec nevyrazili. Jen mlhavě se mi tu míhá
postava sabotéra Kolka, který je proti veškerému pohybu a který byl asi i
oním strůjcem nezdaru Péťova a Lucčina plánu. Místo toho jsme dopoledne
opět řezali dříví a děvčata sbírala jablka. Následně Já, Housenka,
Kolda a Tom
* zvaný SIRUP viz úvod
jsme se jali hráti
„dostihy a sázky“. Odpadávání bylo následující – Tom – Housenka
– Kolda a já – Kosťa jsem
zbyl se 119 000,- a všemi stájemi. Dohromady něco přes 300 000.
Byl jsem opravdu šťasten a choval se „milionářsky dětinsky“.
Potom se nám - po polévce a špagettách – přeci jen podařilo okolí přesvědčit,
že by bylo záhodno jít alespoň 3 km do hospody, abychom viděli hokej Vítkovice
– Třinec. Z oné hospody se vyklubal pajzl, kde nebyla televize a
hostinská nás poslala „asi 200 metrů“
*
„asi 20 minut“ říkala
pořád rovně, že
tam je Restaurace u 3 kaštanů. Ano, po 4 kilometrech jsme k ní dorazili.
Neměli ani TV, ani nevařili a Braník byl odporný. Autobusem jsme alespoň
utekli do té 1. hospody, kde jsme v čínském salónku se Staropramenem
spořádali chipsy za 200 Kč!
*
přesně 275,-
Takový byl hlad
sviňa. A jen co jsem si s Koldou rozdal kulec (vyhrát, ale nějak divně
jsme to počítali…), tak jsme zase zdrhali posledním autobusem do Sosnové!
Tom (po 6ti pivech) už, už měl v autobuse konflikt kvůli své čecháčštině,
ale naštěstí jsme zrovna vystupovali. V POHOSTINSTVÍ jsme si každý
koupili
*
každý kluk
čtyři lahváče,
jenž jsme chladili u Lucky ve studánce ve sklepě (SUPER – VĚC!). Opekli
jsme si špekáčky, jež se nesly v duchu konfrontace linie – PAŽOUT
– HLAVAČKA – HORÁČEK a postupně se defragmentovali…
*
Právě jsem požádala o vysvětlení části textu, protože mu nerozumím.
Vysvětlení od Kosti: 3 největší barbaři a rušitelé nočního klidu (H
– P- H) u ohně sířili hladinu adrenalitu (obecně) a pokoušeli míru trpělivosti
sousedů. A ta defragmentace (rozpad, rozklad) se týká kolektivu (?), z něhož
u ohně po defragmentaci nezůstal nikdo. (doslovný citát;
na otazníku za „kolektivu“ trval Kosťa)
HORÁČEK je Lucka.
S Pažoutem tu tvoří bruntální
dvojici. Jinak, ale nemůže napsat nic víc protože mě Pažout (Šárka) šikanizuje.
Mimo to Pažout vyhrát cenu: bezplatně po dobu jednoho roku může užívati
titul „prase roku“. V soutěži měla od začátku náskok. Prakticky
od začátku bylo jasné kdo vyhraje
* ad Mýdlo: „nudlofuk“
(Vyhrála
všechny
disciplíny, chlupání polévky, vrh kosou na dél atd.) Disciplína byla jen
jedna
Þ srkání polévky. Zdatně mi konkuroval Bobík,
který získal titu Prase DEKÁDY.
26.
9. 1997
ve třičtvrtě na sedm ráno vpadl Péťa Hubálek do mého pronajatého hájemství
a nasnídal se před vyčerpávající cestou do Hnátnice. Asi o dvě hodiny
později se vzbudila Šárka, což vlastně (podle R. H.) znamená všeobecnou
mobilizaci pro všechny. Posnídali jsme a s vidinou blížícího se konce
jsme rozehráli dostihy a sázky. Tom Kaplan (konečně měl k ránu
pivo…) (Ale co si nekoupíš, to nemáš…) vyhrál v předstrihu a se
150 000 předal hru, protože v jednu odjížděl s Radimem Hlavačkou,
aby stihli pekelné přípoje ČD. Holky následně začaly gruntovat –
*
ovšem pod mým odborným dohledem, bez kterého by úklid dospěl ke
katastrofickému výsledku: největší trable stíhaly Š. M. (pomůcka: není
to Šmatlavá Mary);
i L. K. (pomůcka: Lesní Kopřiva to není) se potýkala s velkými problémy,
které jsem ovšem dobrou radou s přehledem vyřešil. A to nezjištně. Já
už jsem prostě takový dobrák.
my se elegantně stáhli do ústraní a začali plánovat rekonstrukce a
renovace. Skončilo to tím, že Kolda se mnou vymyslel čtyřletý pronájem
Sosnové – zrekonstruujeme to a zpět prodáme Kolpakům.
*
a to i přes to, že si sami málem nenamažou ani chleba.
Koupíme prasata a
pštrosy na chov a postavíme bazén a dáme plastová okna a v 1. patře
bude taneční parket a salónek s kulečníkem a… a… a… Až přišla
třetí hodina a Kolkovic se zpakovali a se Šárkou, která přijala azyl, se s námi
rozloučili a v Citroenu Saxo (které bylo špinavé a popsané) odjeli. Nám
započala anabáze domů…
Šárka hlásí ještě
2 piva s Koldou po cestě domů, takže suma sumárum = 66 piv
Þ poučení ale i precedent ve věci honění
se za rekordy.
*
A co napsat závěrem? Příští rok
více zaberem a pořádně se ožerem!
zrekreujem
|
