
 |
|

|
|
|
|
 |
| |
www.abysesneposral.cz
Dokaž že jsi
jedlík
dej si ještě
knedlík
17. 7. ~ 21. 7. 2000
(Trojanovice)
Přijeli jsme na chatu v Trojanovicích
v pohodě.
Přes
to, že zrovna začala povodňová situace.
Kecy. Žádná povodeň není.
To je jen vzpomínka na doby, kdy se ještě do kroniky psaly opilecké žvásty.
Zvlášť na slově „situace“ dobře poznáte v jakém jsem se nacházel stavu. Nyní
s odstupem času již můžu popsat víceméně popravdě, do se různého na Ivetině
chatě v Trojanovicích – Horečkách 444 stalo.
Pondělí. Den
první Sraz ve 14.00 ve Frenštátě se musel posunout, neboť Fantomas se Sundejem
jedou spolu a přesto odděleně ve stejném vlaku, který má zpoždění, naštěstí ne
tak velké, abychom nestihli poslední slušný autobus ve 14.30. Jedná se o tyto
lidi: David, Iveta (zásadně s měkkým, velkým I na začátku), Máňa (už se nemohl
dočkat, takže přijel už v 10.00), Fantomas a Sundej. Měla přijet i Hanka, ale
ujel jí autobus, takže její příjezd byl odsunut na úterý. Hned jakmile nás
vysadil autobus v Trojanovicích, byl jsem ostatními přemluven, abych si nasadil
pláštěnku (neb lilo jako z konve), což jsem učinil pod podmínkou, že se nikdo
nebude smát. Svůj slib porušili všichni, což mi připomnělo mou starou dobrou
úlohu baviče, kterému se všichni smějí. Jinak jsem ale na všech cítil, že jsou
rádi, že mě vidí. Až později jsem si uvědomil, že raději než mne, vidí můj batoh
plný jídla. Jen pro příklad moje konzervy zvítězily nad Máňovými v poměru 7:2.
Však taky moje Vysočina rázem přestala býti mojí a stala se majetkem všech. A
když jsem si druhý den ráno vzal její zbytek na snídani připadal jsem si jako
zloděj.
Co se týče pití, tak to
dopadlo přesně tak jak se dalo čekat. První večer jsme vypili úplně všechno co
na chatě bylo. Fantomasovu vodku, Máňova vermuta (litr), víno (taky litr) a
Sundejova „Kapitána Fleshe“. Nutno říci, že nikdo nezklamal. Iveta udělala
skvělé jídlo (otevřela tyčinky a Telky), Fantomas vyprávěl spoustu veselých
příhod ze života nakladatelova (třeba o tom, kolik stojí B. B. King), Máňa
bavil, David prohlásil, že by se měla pokosit zahrada a Sundej to udělal. (Ať
žije Kapitán Flesh, jen ho vypij a běž.)
Druhý den
odjel Fantomas, jenž ještě než odjel, prohlásil, že jeho děda neustále vyhrává
zájezdy a jako jeho náhrada přijela Hanka a s ní otázka: „Přivezla Hanka
králíka?“ Já s Máňou jsme opravdu byli přesvědčeni, že ano. Zvlášť, když jsme ji
střídavě nesli její asi 30 kg tašku. Cestou na chatu jsme se stavili v malebné
hospůdce, kde mají sympatického vrchního a kolotoč, že kterého by měl radost i
Pavel Poulíček. Jo a na večer jsme koupili Jasoně (Fernet Citrus) a moc dlouho
nám vydržel.
Ve
středu byl
naplánován výlet na Velký
Javorník
ale už před polednem se začali někteří z méně sportovně založených členů cukat a
tak na VJ šli pouze Sundej s Máňou. Zvlášť pro mě to byl tento den velmi
sportovním. Nejprve jsme s Majorem přitáhli z dalekého obchodu basu piv. (A když
si uvědomíte, že Majora ani na vojnu nevzali, je vám jasné, kdo tu basu táhl
především.) A pak ještě před odchodem na túru, jsme s Máňou jen tak pokosili kus
zahrady. (Myslím pokosili kosou, pozn. autora. Pro ty méně chápavé mám na mysli
ten žací nástroj.) Sebekriticky musím uznat, že Máňovi to kosení šlo líp, ale já
zase vymlátil většinu krtků a zmijí.
Na VJ jsme s Máňou chytli
draka a cestou zpět zabloudili, či jinak řečeno – šli zkratkou. A na chatě už
jen pomocí lahváčků udržovali dráčka.
Čtvrtek. Prší.
Tím pádem se ruší plánovaný výlet na
Radhošť
a místo toho se jede do Frenštátu pod Radhoštěm. TAM nastalo dělení. Ženské
nakupovaly, chlapi šli do hospody, kde byl biliár a kde došlo k utkání Máňa vs.
Sundej, v němž díky skvěle zvolené taktice (předstírání absolutní neschopnosti,
aby došlo k podcenění ze strany soupeře) vyhrál opavský kulečníkový stratég.
Chudák Máňa toho ještě neměl dost a tak zkusil napravit si reputaci ve hře Dáma,
ale i z ní odešel na hlavu poražen.
Nutno napsat, že tento
den se slavily Ivetiny narozeniny. (Vzhledem k tomu, že už není Iveta
z nejmladších – dokonce Major prozradil, že občas v noci slyší tikání
biologických hodin – tak vám neprozradím kolik jí je.) Sice nám to Iveta
výslovně neřekla, ale bylo na ní vidět, že jsme jí ty čtyřiadvacátiny
zpříjemnily. Zvlášť náš společný dárek jí udělal radost – dostala krásnou
„starou čarodějnici, která jí vůbec nebyla podobná. No a pak jsme se na její
počest trošičku opili. Hloupé akorát bylo, že v 21.30 došlo pití, a tak muži
byli vysláni do ne zrovna nedaleké hospody, aby donesli aspoň litřík vína. Cesta
ubíhala rychle hlavně díky Máňovi, jenž neustále vykřikoval: „Honem než to
pustím!“ Bohudík to udržel. Po návratu se brzy oslavenkyně společně s králičí
chovatelkou přesunuly do ložnice, ale v usnutí jim zabránila velmi dlouhá báseň
o králíkovi, kterou jsme hlasitě vykřikovali po celé chatě. Nechci se chlubit,
ale kvalitou se místy blížila i slavné „Už mizí pryč i ....“ a je velká škoda,
že nebyla na místě hned sepsána, protože dnes už ji asi dohromady nedáme.
Některé verše byly opravdu skvělé a výborně se rýmovaly jako např.:
Iveta je tvoje paní,
ať nám udělá králíka.
Kolem třetí ráno nastala
chvíle jí do postele, což jsem učinil, ale ne již zákeřná dvojice MM (Major
Máňa), která využila mé slabosti po celém strastiplném dni a ošklivě mě popsali,
svázali nohy a narušili mi tak tím můj spravedlivý spánek.
Pátek.
– Ošklivé probuzení, kdy jsem hned věděl, že tento den mi bude vadit úplně vše,
včetně toho že mám popsané celé tělo tím, jak se pozná, že je Sundej na chatě.
Prej tak, že má před ní zaparkovaného draka. Nastal čas loučení, každý se vydal
svým směrem, naposledy zamávali Majorovcům i chatě, kde když se chcete v noci
obrátit, tak musíte vyjít ven, tam to udělal a vrátit se zpět, a hurá domů.
zaznamenal: Sundej
P.S. Na cestě do Opavy jsem jel
vlakem s bandou řvoucích dětí, které asi půl hodiny na celý vlak sborově křičeli
nějakou otravnou básničku jejíž hlavním hrdinou byl Fantomas. Prostě stylové
zakončení.
|