|
|
|
Aa – Andrejčiny Adolfovice `99 19. – 21. 11. 1999 Někteří možná nebudou tušit, ale jedná se zrovna o tu Andreu, která má přívlastek „Moravická“. Ještě pdrobnější zacílení subjektu = Andrea Cupáková, t. č. kvaziFilipová. Někdo možná namítne – „no a proč je to v národohospodářské kronice?“ – odpovím krátce – protože podle pravidla „tojjedinného minima“ má zde místo. A toto minimum bylo splněno mnou, Severkou a Hounym... Ale to jen tak – pro formu.* * Tento zápis zde nemá co dělat a tímto proti němu ostře protestuji. Zároveň žádám zvýšit minimum na akci na 4 lidi!!! P.S. Vrať medajli. Sundej Andrejčiny narozeniny se slavily v navýsost romantickém prostředí, které odpovídalo povahám všech přítomných bláznů a podivínů. V chatě uprostřed lesa – bez elektřiny – zato se svíčkami a bez vody – zato se studánkou a s WC stylově „přes dvorek“. Během pátku jsme se postupně scházeli a sbírali podivné lidi po celých Jesenících, protože ač všichni školeni minimálně v přežití na Sibiři, tak Jeseníky dovedli některé zaskočit a úplně vyvést z koncentrace. Nakonec jsme se ale (někteří s jektajícími zuby) sešli a mohli se seznámit. Z 20 lidí jsem znal tak 8, takže to bylo hektické, ale každé seznamování má své kouzlo... Průběh zábavy snad ani nemusím popisovat, stačí jen říci, že hned ze začátku se Lexa jmenoval do funkce kulturního referenta a že celý večer nikdo nelitoval. Pro uvolnění atmosféry a ještě těsnější seznámení se hned ze startu vyrukoval s těžkým kalibrem v podobě předávání si pet lahve držené mezi nohama v družstvech. Houny to považoval za tolik prestižní záležitost, že minimalizoval klouzání lahve mezi šusťáky tím, že „šel do trenek“. Při druhé hře by si to však už dovolit nemohl, protože by ho „stíhačka J.S.“ asi zardousila. Druhá hra vypadala asi takto: na zem si lehlo na záda celé družstvo typem muž x žena x muž x žena x muž. Prvnímu se na pupek položí desetikoruna a je odstartováno. Vedle ležící ♀ nalehne na ♂ a přetočením se na záda a odpadnutím ♂ zůstane mince na pupku – ehm „malém nevýznamném bříšku“ – a tak to jde dál a zpátky. Řeknu vám, že to není nic jednoduchého, zvláště máte-li v teamu „nadsamce“ kohouta Hounyho... To se pak časy vyšplhají třeba až ke 4 minutám... Během večera to pořádně rozpumpovalo duo Janča Třuslová a Severka, které svou přirozenou živelností místy šokovaly a místy budily dojem, že jsou snad samotným prazdrojem Red Bullu. 20. 11. – Rozdíl mezi těmito lidmi a 4NH2 je v tom, že když se řekne: „Ráno vstanem a jdeme na túru.“, tak se ráno vstane a túra se koná! A tomu tak bylo i nyní. Jeseníky utopené ve sněhu a zvonivý smích přátel – Jó, tak tady žil Jack. Naše skupina se přirozeně rozdělila do výkonnostních úderných oddílů. Nutno dodat, že tím že v první skupince jsem byl já, Mýdlo, Lexa, Lenka a Renča nechci vůbec říci, že jsme ti nejlepší outdoormani, ale faktem je, že nebýt Janči T. s Filipem a Honzou, tak jsme byli jedinými, kteří dobyli Čertovy kameny. Ono se to semlelo asi takhle: na cíli číslo jedna se konala svatba, takže z vysněného gulášku a čaje nebylo nic a my hnáni hladem a touhou po uskutečnění našeho snu museli dobít alternativní cíl č. 2 na Čerťákách. To ale skupina „svátečněji oblečených“, chorých a jiných renegátů neměla v úmyslu a nejkratší cestou zamířili do pizzérky. Tím se ochudili nejen o výtečné pivo na chatě, ale především o výhled na zasněžené Jeseníky a Mýdlovo nekonečné remcání, které mne už nepřijde, ale ostatní z toho měli haló. Nechci ani odhadovat kilometry, ale při cestě zpět jsme jen tak tak nezatměli. Po vyzvednutí odpocinuté části z picérky nastal 2. – klidnější – vrchol dne a to koupel v Priessnizově centru. Měli jsme na hodinu objednán bazén jen pro nás a byla to teda 1.A kvalita. Zvláště ten perličkový bazén, nádherné ženy (až jsem se sám divil...) – no, jen chybělo šampáňo a doutníky. Jelikož Andrejka je opravdu excelentní hostitelka, tak byl zajištěn i odvoz. Měl jsem příležitost zažít opravdu reklamní pohodu ve čtyřech s Renčou, Lexou a Lenkou – znáte to – roztopit v kamnech, uvařit svařák, rozsvítit si svíčky... No a pak dveře rozrazí druhá várka lidí a blahopřálo se, Sancho rozbalil své umění na kytaru a hrálo se PALERMO. Ti, kteří to přepískli s bublinkovou koupelí, tak se to v nich rozložilo a únava je přiměla k ústupu. Kolem třetí* ráno se Lexa s Honzou podělili o půllitr Rumu, ale jde vidět, že u HS umějí s rumem zacházet lépe než v ČT. * bohužel, naprosto přesně si pamatuji, že jejich „dělení“ proběhlo v 5.00 (v 5.20 mi pak ožralý spací pytel H. F. téměř přerazil holeň, když si na ní složil své zpité tělo!!!) neznámý autor (či autorka?) V neděli se rozplynuly všechny sny a posíleni vírou v zítřek jsme jeli domů. Ale ten nejdůležitější pocit opravdového přátelství a slušnosti – ten v nás zůstal. Díky lidi. Kosťa |
|
Copyright 2000 - 2007 Kosťa Mazal |
